Ultimate Spread Logics
Philipp Kolychev & Filip Hauer
Digital tarrot game, 2022
Philipp Kolychev & Filip Hauer
Digital tarrot game, 2022
The Ultimate Spread Logic is a critical examination of the intertwining of the spiritual and material worlds. The logic in the name of our deck refers to the symbolic logic that can be applied to the meanings of the relationships of individual cards in tarot card interpretation, where symbolic connections force the player to look for the affective meanings. The speculative symbols of our cards create patterns produced by the game's algorithm - generating random speculative images of the future through procedural logic. Ultimate Spread Logics thus enables a new affective and therapeutic relationship with the future; the images and icons we use are not magical, but real and cybernetic: Our approach is inspired by radical imagination. The project playfully critiques conservative politics and the failed attempt to appropriate lost goals and means of production through magical thinking, and wants to at least symbolically return power over technology to the public sphere. In our simulation, we use a combination of new cards to challenge anxieties about previously lost futures and generate alternatives to them.
We plan to make the game accessible online soon.
11Th Dream
Filip Hauer, Michal Žák, Vojtěch Košař
Digital game, Steam, 2020
Filip Hauer, Michal Žák, Vojtěch Košař
Digital game, Steam, 2020
0X0010 IN HISTORY
0X0020 BEFORE BOTS
0X0030 BIOLOGICAL MIND
0X0040 CREATED TOOLS FOR LACK
0X0050 OF POWERS AND FATIGUE
0X0060 TOOLS AGAINST UNCOMFORT OF WORK
0X0020 BEFORE BOTS
0X0030 BIOLOGICAL MIND
0X0040 CREATED TOOLS FOR LACK
0X0050 OF POWERS AND FATIGUE
0X0060 TOOLS AGAINST UNCOMFORT OF WORK
0X0010 AFTER BIOLOGICAL HISTORY
0X0020 WHEN BOTS BECAME
0X0030 TOOLS FOR OTHER TOOLS
0X0040 WITH NO WORK
0X0050 BUT UNCOMFORTABLE.
0X0060 THE SYSTEM STARTED TO FAINT
0X0020 WHEN BOTS BECAME
0X0030 TOOLS FOR OTHER TOOLS
0X0040 WITH NO WORK
0X0050 BUT UNCOMFORTABLE.
0X0060 THE SYSTEM STARTED TO FAINT
11th Dream is a fast-paced third person abstract shooter aimed at hard-core difficulty enthusiasts and fast runners. Visit a place after biological history, where bots became tools for other tools.
Workcraft 5.0
Filip Hauer a Jakub Pospíšil
Studio Prám, 2018
Filip Hauer a Jakub Pospíšil
Studio Prám, 2018
V galerii probíhá hra, ve které ovládáte generickou činnost. Úkony za vás plní honorovaný pracovník, pro kterého hra vytváří práci. Body získáváte za jeho fyzickou činnost. Workcraft je open-source projektem, který si můžete zahrát u sebe doma a ovládat designovaného pracovníka.
En:
There is a game in the gallery where you control generic activity. The actions are done for you by the honored worker for whom the game creates work. You get points for his physical activity. Workcraft is an open-source project that you can play at home and control a design worker.
Yours Sustainable Future / Tvoje udržitelná budoucnost
Jakub Pospíšil & Filip Hauer
Galerie 123, 2017
Ply-board installation, Two computers playing competetive match in Counterstrike: Go during the whole expo, Rice.
Instalace je uzavřeným fórem o blízké budoucnosti.
V Galerii probíhá zápas v CS:GO mezi dvěma počítači. Lidé jsou z prostoru hry vyloučeni, počítače si vystačí sami
v autonomním prostředí. Výstava vykresluje kognitivní mapu blízké budoucnosti, ze které může být člověk vyřazen
s příchodem umělé inteligence a automatizace. Stroje zabírající stůl jsou samostatné entity, které v rámci svých prostředků simulují chování množství hráčů. Množství entit ve hře zabírají místo lidí boti. Divák nemusí být středem, kognitivní reakce probíhají i bez něj. Pro návštěvníka zůstává vysypaná rýže na stole.
Never Ending Story; Life After Art / Nikdy nekončící příběh; život po umění
Filip Hauer & Tereza Brussmannová
OGV v Jihlavě, Galerie Alternativa, 2017
Multimedia installation focused on agression, commerce and new conception of work in contemporary and future society.
TZ: "Instalace Terezy Brussmannové a Filipa Hauera ilustruje jejich společný umělecký výzkum, v rámci něhož se zabývají podobami morálních a technických prostředků pro budoucnost. Základní metodou zkoumání se stala konfrontace s etickými hranicemi společenských uspořádání. Výsledkem práce je symbolická mapa budoucnosti a design umění". (...)
Doprovodný text Anny Remešové:
"Představme si svět v blízké budoucnosti, vzdálené tak akorát, na první pohled se život planety nijak nezměnil. Očekávaná apokalypsa nenastala, politická revoluce se neudála, kapitalistický ekonomický systém se ustálil a zaplavil celou zemi napříč jednotlivými státy. Automatizace výroby pokročila, mnoho každodenních úkonů vykonávají tiché a všudypřítomné stroje, ve volném čase pracujících se to však nijak zvlášť neprojevilo. Vysoká míra technologizace a byrokracie s ní spojená okupuje velkou část lidské činnosti. Místo vaření nebo úklidu bytu tráví jedinci čas v interakci s virtuálním rozhraním, kde se odehrává veškerá komunikace, získávání informací, vzdělávání a plnění pracovních povinností. Toto rozhraní již není koncentrováno v jednom přístroji – jako bylo dříve v počítači, mobilu či tabletu – ale jedná se o integrovanou součást okolního prostředí. Prostupuje všechny lidské smysly a funguje neohraničeně bez ohledu na limity architektury nebo dosah signálu.
Krize kapitalismu – tak, jak ji předpovídal Marx nenastala. Podle něj měla vést automatizovaná výroba, která vyžaduje specializovanou práci, k naprodukci, již nejsou lidé schopni skupovat. Zboží ale postupně, v průběhu vývoje kapitalismu proměnilo svou formu. Z produktů se staly služby a z konzumace se stal racionální proces bezkontaktního předplacení.
Co se týče intenzity, lidská práce se nijak výrazně nezměnila. Naopak, lidé pracují ještě více, neboť rychlost, kterou se informace a data vytváří a šíří, se stále stupňuje. To vyžaduje větší míru pozornosti a kumulaci mnoha různých činností najednou. Volný čas je proto efektivně rozdělen do několika pravidelných pauz, které rytmizují práci, o niž běží v první řadě. Vše se děje v jedné kontinuální časové linii. Aby lidé pracovali co nejvíce, neexistuje dělení dne nebo týdne na volný a pracovní čas, naopak obě formy splývají. Tomu odpovídá také architektura a prostředí, ve kterém se lidé pohybují. Interiéry domova se postupně přiblížily estetice kancelářských prostorů s minimem dělících příček mezi pokoji a s tlumenými barevnými odstíny v dekoraci.
Produkt YourSŌCHI je výsledkem tohoto vývoje a znakem fyzického prostředí, které odráží fungování společnosti, v níž vyhrál racionální přístup k lidské práci. Předmět je jednoduchý a skládá se z několika standardizovaných částí. Také barevnost je kancelářsky strohá, nekřiklavá růžová doplňuje neutrální šedivou – pořadí barev je pak možné měnit na základě počtu jednotlivých desek. Produkt YourSŌCHI může připomínat jakýsi stolek – jedná se snad o předmět nám známý, jeho účel nám však uniká. Dojem, která z něj máme, má blízko k pojmu Sigmunda Freuda unheimlich, který značí pocit cizosti objevený v něčem zdánlivě blízkém. Ale s tímto označením si nevystačíme, když se zaměříme na širší síť vztahů, ve které se předmět ocitá. YourSŌCHI totiž není izolovanou věcí, kterou si zákazník umístí do svého pokoje. Jedná se o symptom doby, v níž všechno nám známé splynulo v jeden celek a hranice, kterým jsme dříve věřili, se rozplynuly. Týká se to nejen pracovního a volného času, ale také veřejného a domácího prostředí, přátelského vztahu a poskytování služby, domácího a cizího nebo designu a umění. Nastal moment, kdy kapitalismus naplnil svůj dystopický scénář, ale místo alternativy, která by způsobila změnu, v něm ještě stále žijeme.
Jak vypadá vztah takového produktu a výtvarného umění v budoucnosti, ve které jsme se ocitli? Dříve hrálo propojení uměleckého díla a designového produktu roli ve smyslu zbavování designu jeho užitné funkce. Předměty, které měly sloužit nějaké činnosti, se staly zbytečnými, nadbytnými objekty. Vizuální umění mělo tu moc vytrhávat předměty z každodennosti a v tomto pohybu tak nenápadně kritizovat systém produkce a nadprodukce, smyslu a nesmyslu. Časem se ale ukázalo, že sám designový produkt se stal předmětem, u něhož není význam jasně definovatelný. Dá se říci, že design převládl nad uměním, ale ve světě, kde je sama užitečnost zbavena významu, se jedná o Pyrrhovo vítězství.
Zbavení předmětu jeho významu není jen prázdnou hrou s pojmy, jedná se o přímou kritickou analýzu stavu postindustriální společnosti. Jak tvrdil Daniel Bell již v roce 1966 ve své knize Kulturní rozpory kapitalismu: Sám kapitalismus vyrostl z tradicionalistické protestantské etiky, která spočívala především v důrazu na práci, ale teprve dynamika a nové technologie z něj v průběhu moderny vytvořily systém fungující na „principu odkladu uspokojování tužeb“. YourSŌCHI přesně takovou nepřetržitou tužbu tematizuje – je to touha po produktu, který nepotřebujeme a možná ani nechceme.
Tereza Brussmannová a Filip Hauer se rozhodli nenechat kritický osten produktu jen v jeho samotné přítomnosti v galerii. Naopak jej vsadili do příběhu, ve kterém vystupují jako svébytní autoři. Ve videu v poslední místnosti si berou do rukou manuální zbraně – kladivo a luk – a produkt ničí. Použité násilí není jen jednoduchým a efektním prostředkem destrukce, ale posouvá celou výstavu do politické diskuze. Ani volba nástrojů není náhodná. (V případě luku a šípů se mimo jiné jedná o zbraň, ke které mají oba umělci blízko.) Kladivo a luk jsou manuální nástroje, odkazují k bezprostřední práci, kterou se lidé živili v předindustriální době. Technologizace a virtualizace nás pak vrací zpátky k tématu práce, kterou jsme v textu začali. Podle Marxových Rukopisů (Grundrisse), ve kterých se zabývá proměnou charakteru práce, totiž právě „nejrozvinutější stroje (...) nutí dělníka pracovat déle, než kolik pracuje divoch nebo než kolik pracoval on sám s těmi nejjednoduššími, nejprimitivnějšími nástroji.“ Tereza Brussmannová a Filip Hauer tak vybízí návštěvníka výstavy k zamyšlení skrze vlastní futurologickou vizi. Nejedná se však o pouhé hádání budoucnosti, ale spíše o přímou kritiku současného vývoje."